Budapešť - gastronomická perla na Dunaji

Ač nezaslouženě opomíjena, o to více skýtající překvapení, až již v podobě celkové atmosféry města samotného anebo v gastronomii. Řeč je o maďarské metropoli - Budapešti.

Když mi náhoda poskytla podívat se v průběhu posledního roku minimálně jednou měsíčně do tohoto místa, neváhala jsem ani vteřinu. Vyzbrojena základními výrazy jako Jó napot (Dobrý den), Jó estét (Dobrý večer), kőszőnőm (Děkuji) a pro mě největší chlouba zvládnutí Víszontlátásra (Nashledanou). Nicméně i těchto pár slůvek si vyslouží u Maďarů obdiv a uznání a hned jsou i více přátelštější, pokud to tedy lze. Zatím jsem se nesetkala, že by se tak nechovali, zákaznický servis je na velmi vysoké úrovni. Od obsluhy a informátorů v metru počínaje k číšníkům v restauracích konče. A dámy, připravte se i na lichotky od mužské části, Maďaři jsou gentlemani a rádi vám zalichotí při jakékoliv možné příležitosti.

Můj další příjemný postřeh při pobytu v tomto městě se týká map. Konkrétně když do ní zbloudile čučíte. Garantuji minutu, maximálně pět, než někdo přispěchá a poradí vám. I když objektivně vzato, z pochopitelných důvodu nemám vyzkoušeno, zda to též funguje u mužské části.

Asi většině je známa klasika maďarské kuchyně: guláš, klobásy a koření červená paprika. Ale maďarská gastronomie má toho mnohem víc co nabídnout. Mě osobně zcela pohltila zdejší atmosféra bistra Elysée, nejen svojí polohou - s výhledem na novorenesanční budovu Parlamentu (Országház) z roku 1873, ale i svou bohatou historií, kavárna a bistro v minulosti patřila třem bratrům, kteří ji založili po první světové válce, kdy nabrali mnoho zkušeností během svých studií v cizích zemí, ale i jako restauratérští praktikanti na francouzské Riviéře. Kavárna pak změnila několikrát své majitele, během komunistické éry byla též znárodněna, vždy si však podržela svůj prapůvodní záměr, a to strávit příjemné chvíle v hezkém prostředí, dát si kávu se zákuskem, případně i něco zakousnout anebo i dobré vínko s přáteli.

Photo: dublino.cz

Hezky se povedl též vnitřní interiér kavárny, který má evokovat právě 30. léta, čemuž napomáhá i obrazovka promítajíc dokumenty z těch dob a citlivě zasazená do moderního rámu. Zrovna zde mám i milou příhodu a důkaz, že kavárna je též oblíbené místo místních ´štamgastů´: Když jsem tu zamířila asi potřetí, usadila se ke svému oblíbenému stolečku u okna, zrovna nebyla v dohledu obsluha, ohlížím se tedy kolem sebe, no nic, tak chvilka čekání ještě nikoho nezabila, tu ke mně přiskočí host od vedlejšího stolu, říkám si, jej, se chce zase někdo seznamovat, ale omyl, dotyčný mi s úsměvem podává jídelní a nápojové menu! Poděkuji a ještě chvíli zírám, a pak se dáme přece jen do řeči, tedy vyměníme si pár vět, kdy zjišťuji, že majitel to NEBYL!

Photo: archiv autora

Maďaři si také často potrpí na interiérový design, někdy ani nevíte, čemu se věnovat více, zda prostředí, kde se zrovna při svých toulkách nacházíte, anebo pestré nabídce jídel a nápojů. Mnohdy jsou kavárny a bistra přestavěna z bývalých kin, divadel a jiných kulturních zařízení, hodně se preferuje tzv. čistý design - žádné zbytečné ozdůbky, poctivé dřevo, chrom, někdy sklo.

V dalším blogu se například dozvíte, kde lze nalézt Chagalla, kde dělají to nejlepší late, a kdo to byli Szamosové.

www.elysee.hu

#Budapest #kavárny #bistro